Osvoboditel
26
+26
Osobně jsem se s postavou Tomáše Garrigue Masaryka setkal poprvé na začátku své povinné školní docházky. Krátce po listopadu 89 nás třídní učitelka, tehdy ještě soudružka učitelka, odvedla do ředitelny. Zde stál pan ředitel (tedy ještě zatím soudruh ředitel) a jakási starší žákyně v moravském kroji. Na stole ležela velká fotografie prezidenta republiky s popisem Tomáš Garrigue Masaryk president Osvoboditel, z desky nám přehráli píseň Ach synku synku, kterou jsme se pak učili zpívat. To bylo poprvé, co jsem o TGM slyšel. Protože má první základní škola se nacházela v Josefově, byl pro mne tehdy skutečně velkou osobností císař Josef II. , po kterém se toto město jmenuje. Osobnost císaře měla v tomto vojenském posádkovém městě, kde byla v době mého dětsví například také nemocnice pro sovětské vojáky, poměrně silné jméno. Ještě několik let po roce 89 kdy byla císaři ve městě odhalena socha, mluvila o její kráse jedna starší paní se slzami v očích. Nevím, zda mne atmosféra města natolik ovlivnila, ale už v dětském věku jsem se stal spíše malým monarchistou než republikánem. Až mnohem později, na konci povinné základní docházky, to bylo již v našm hlavním městě, jsem o TGM při hodninách dějepisu slyšel opět. Bylo nám řečeno kdy se prezident narodil, kdy se stal prezidentem, kdy zemřel a několik dalších základních údajů. Klasická data, která zná každý Čech. Mimo těchto pár informací mne tehdy zaujaly podobizny TGM, na kterých měl v klopě saka originální V , jakýsi odznak, nebo to snad byla výšivka? Ptal jsem se tehdy svých učitelů, později také na gymnáziu, ale nikdo nikdy nevěděl, co záhadné V znamená.
O Josefu II., jeho předcích a potomcích jsem v pozdějších letech přečetl prakticky vše, co bylo dostupné, habsburské téma bylo i tématem mé bakalářské práce. Na vysoké škole jsem se tématům Československého státu spíše vyhýbal a vždy si přál u zkoušky otázku z tohoto období nedostat. Někdy nás ale v životě příslovečné odříkané skutečně dožene. Nedávno mi půjčil můj kamarád knihu Jan Masaryk Pravdivý příběh. Napsal ji Pavel Kosatík, a přes počáteční nezájem o téma, mne kniha neskutečně zaujala. Autor se v ní věnuje nejen Janu Masarykovi, ale i vzniku Československa, problémům první republiky, celému Masarykovu rodu a přirozeně také samotnému TGM. Opět mi přišla na mysl dávná otázka prezidentova V na obleku. Nyní jsem již věděl, kde se ptát a tak jsem se dotazováním v Masarykově ústavu a Vojenském historickém ústavu dostal k odpovědi. Otázku na mou dávnou otázku zodpověděl PhDr. Marek Vařeka z Masarykova muzea v Hodoníně. Ve sbírkách zde uchovávají nejméně jeden prezidentův kompletní oblek i s dochovaným V . Po krátkém rozboru a srovnání podobizen TGM se ukázalo, že je jedná o zkombinované stužky dvou vyznamenání Československý válečný kříž 1918 a Československá revoluční medaile. Z faleristického hlediska se jedná o skutečný unikát, nikdo jiný takto své distinkce na oděvu nenosil, ovšem faleristice ani vojenství se zde nyní věnovat nechci, byť se módy a stylu také dotýká.
Prezident TGM a jeho doba, mne svou noblesou a elegancí vždy fascinovali, dodnes si rád prohlížím interiéry a exteriéry Pražského Hradu, Lánského zámku, dobové fotografie nebo video záznamy. Netroufám si osobnost prezidenta hodnotit, netroufám si hodnotit význam či kvalitu vlády a politickou kulturu první Československé republiky. Myslím si ale, že právě v této tak vážné a těžké době se můžeme zamyslet nad symboly, které je třeba ochraňovat, nad významem našeho svobodného státu a doufat v to, že již nikdy žádného prezidenta Osvoboditele nebudeme potřebovat, protože náš národ nebude nutno od čehokoliv osvobozovat.
https://www.masaryk.info/
ŠD
