Plaveš v plavkách?
49
+49
Dějiny pánských plavek jsou relativně nejmladší kapitolou v encyklopedii pánského odívání. Plavky jako takové, tedy coby účelový úbor, který je určen k plavání či pobytu u vody, vznikly v závěru 19. století. Teprve tehdy se koupání stalo volnočasovou zálibou a plavání cíleně pěstovaným sportem. Do této doby se lidé vody spíše báli. Plavat uměli ti, jejichž profese se vody nějak týkala. Námořníci, voraři, lovci perel… Pobyt u vody také souvisel s dobovou morálkou, kdy nepřicházelo v úvahu, aby se ženy obnažovaly před muži a naopak. Pokud k nějakému koupání docházelo, pak odděleně, ještě poslední ruský car Mikuláš II. se koupal v jezeře nahý, bez plavek, ovšem pouze v doprovodu svých důstojníků. Konec 19. století a počátek století dvacátého přinesly v přístupu ke koupání změnu. Koupání či plavání v přírodním toku spolu s pobytem na čerstvém vzduchu a slunci začalo být považováno za zdraví prospěšné. Pobyt v přírodě začali doporučovat lékaři. V souvislosti s tím začaly hojně vznikat veřejné plovárny. Vzhledem k tomu, že ještě do druhé světové války nebyla koupelna standardním zařízením bytu, plnily veřejné plovárny v letních měsících i hygienickou funkci. Některé velké plovárny bývaly zpočátku oddělené pro ženy a muže.
Jelikož menší města si nemohla dovolit stavět oddělené plovárny a navíc ženy a muži si nepřáli být při návštěvě koupaliště oddělováni, zejména pokud šlo o manžele, bylo nutno vymyslet vhodný úbor. První účelově vyráběné pánské plavky pochází z prvních let 20. století. Tehdejší střih měl být především cudný a nevyzývavý, pouze účelný. Nepovažovalo se za vhodné, aby muž chodil s odhalenou hrudí, proto plavky měly bud nátělník, nebo triko s rukávem, krátké šortky, které ovšem kryla kratší sukně. Plavky v žádném případě nesměly zdůrazňovat přednosti muže, zejména ne ty intimní. Jako materiál byla používána vlna, bavlna, a také flanel, což z koupacího úboru po namočení tvořilo téměř až nebezpečnou několik kilogramů vážící věc. V této době se plavky daly vypůjčit přímo na plovárně.
Období první světové války změnilo přístup k nahotě – tisíce děvčat a žen vidělo tisíce mužů nahých při jejich ošetřování ve vojenských nemocnicích a lazaretech. Po válce pak plavky přišly o sukni a nátělník se začal vyrábět na zip, aby mohl být odepnut. Mravokárci sice považovali muže „nahoře bez“ za exhibicionisty, nicméně opět díky lékařské osvětě bylo uznáno, že zdravější pobyt u vody je bez mokrého slunění bránícího horního dílu, ve kterém se muž jen zbytečně potí. Zhruba ve třicátých letech se pánské plavky ustálily na střihu, který známe prakticky dnes. Nosil se již jen spodní díl přiléhavého střihu s krátkou nohavičkou, střih, který se v pánské módě stále vrací.
V padesátých a šedesátých letech přišla obrovská změna v přístupu k plavkové módě. Dámská plavková móda přinesla „skandální“ bikiny, pánská zůstala u jednodílných upnutých plavek s nohavičkou. Do té doby ovšem plavky byly šity jen z jednobarevných látek, nyní přišla změna, plavky měly být krásné, měly zdobit, začaly se proto šít ze vzorovaných materiálů, populární byly geometrické obrazce, květiny a zvířata. Objevila se touha po eleganci a možnosti jít v plavkách například k bazénovému baru, vznikly proto Cabana sets, tedy set boxerkových plavek a košile s krátkým rukávem ze stejné látky. V 60. letech přišla ve „vodní módě“ obrovská revoluce a to v podobě vynálezu lycry. Tento lehký pružný materiál byl ideálním pro šití oblečení, které má být namočeno a v co nejkratší možné době opět usušeno po opuštění vody. Lycra zároveň dovolila produkovat obrovské množství barev a vzorů.
80. léta se zaměřila na propracovanost střihu. Plavky se anatomicky lépe přizpůsobily mužskému tělu, začaly se šít z více dílů a také přední síťky pro větší pevnost tvaru. Na přelomu 80. a 90. let vznikly dva ikonické střihy plavek. Jedním z nich jsou speedo – sportovní plavky slipového střihu, které jsou primárně určeny pro sportovní plavání. Jsou muži, kteří by je nikdy nevzali na sebe a muži, kteří si zakládají na své perfektní sportovní figuře a kteří naopak své přednosti ve speedo plavkách rádi zdůrazňují. Druhým z nich jsou bermudy, nebo také šortky, volnější plavky s delší nohavičkou, které mají také různé kapsy, původně určené pro surfaře. Tyto plavky měly navozovat uvolněný neformální styl a být více pohodlné.
Dnešní plavky vycházejí z klasických předloh, oblíbené jsou retro plavky – boxerky z 60. a 70. let, nebo kombinace všech střihů, kdy se i u plavek s krátkou nohavičkou objevují různé kapsičky, stahovací šňůrky, nebo vysoké pásky. Přestože plavky jsou dnes vnímány jako ryze volnočasová záležitost, nemělo by se zapomínat na určitou etiketu. Plavky typu speedo jsou zcela akceptovatelné pro sportovní plavání, naopak šortkové plavky ve vnitřním bazéně příliš sportovně nevypadají. Naproti tomu u venkovních bazénů nebo na pláži mohou být speedo považovány za neslušné, v USA jsou na veřejných koupalištích dokonce zakázány. V méně prudérní Evropě se to takto přísně nevnímá, přesto by si je měli dovolit nosit pouze muži se štíhlou sportovní postavou. Ať se rozhodnete pro jakýkoliv střih plavek, pamatujte, že opravdový gentleman, který se vzdaluje od vody, například k baru, vždy oblékne ještě košili nebo tričko a ideálně nepovažuje jakékoliv plavky za náhradu kalhot.
ŠD
Tagy: Recenze a testy, Tipy a triky
